Stále je to nejznámější kanadská stavba. NHL se v torontské Maple Leaf Gardens hrála dlouhých 67 let, koncertovali tam všichni významní zpěváci a všechny významné kapely té doby, stačí namátkou jmenovat: Beatles, ABBA, Nirvana… Navštívili ji Winston Churchill i královna Alžběta II. A stovky slavných sportovců, od hokejistů přes tenisty třeba až po boxery.
Nápad postavit v centru Toronta hokejovou katedrálu padl počátkem třicátých let, kdy zastaralá Arena Gardens z roku 1912 s kapacitou 7500 diváků už přestala rostoucímu byznysu National Hockey League vyhovovat.
Nebylo to úplně jednoduché. V Kanadě (a celém světě) zuřila hospodářská krize, ale v Torontu se toho nezalekli. Maple Leaf Gardens se začala stavět 1. června 1931 – a už 12. listopadu se tam hrál první zápas NHL! Domácí proti chicagským Blackhawks.
Toronťané jsou na to dodnes náležitě hrdí.
Původní kapacita byla 12 473 diváků, po četných rekonstrukcích se ke konci století zvýšila o dalších pět tisícovek. Hala vedle hokeje hostila i další sporty: wrestling, lakros, atletiku, cyklistiku, basketbal, curling, sálový fotbal…
Řada akcí vstoupila do historie. Tak třeba v roce 1966 tady boxoval Muhammad Ali, když v USA nemohl, protože odmítl nastoupit do armády a nechat se odvést do Vietnamu.
Duel proti domácímu Georgi Chuvalovi paradoxně ovlivnil i historii Maple Leafs. S pořádáním zápasu nesouhlasil jeden ze spolumajitelů klubu a haly Conn Smythe, hrdý veterán obou světových válek. Odmítal se smířit s tím, že u něj „doma“ by měl boxovat draft dodger. V reakci na to opustil vedení klubu, prodal svoje podíly a do konce života se s bývalými parťáky neusmířil. A jeho odchodem skončila i zlatá éra pyšného hokejového klubu. Od roku 1967 čeká na Stanley Cup.
V roce 1972 se v Maple Leaf Gardens hrálo druhé utkání Summit Series, tedy první střetnutí kanadských hokejových profesionálů se Sověty. Jediné v Kanadě, jež domácí vyhráli.
Ze stěny dění ještě „sledovala“ Alžběta II. Brzy pak ovšem majitel Harold Ballard nechal její obraz sundat se slovy, že pokud se chce dovnitř vrátit, musí si jako každý koupit lístek.
A co Maple Leaf Gardens a český hokej?
Reprezentace v ní odehrála celkem sedm zápasů; čtyři vyhrála, třikrát odešla poražená. Vůbec poprvé se tak stalo v lednu 1964, kdy na historickém zájezdu do zámoří porazila Švédsko 8:5. První český gól v hokejové katedrále vstřelil Jiří Holík, před tribunami vyprodanými asi tak ze čtvrtiny. První nulu pak v roce 1970 vychytal Vladimír Dzurilla – a na druhé straně stál tehdy ještě málo známý Ken Dryden.
Sérii čtyř výher uťalo až finále Canada Cupu 1976, když v úvodním utkání zde domácí tým jasně vyhrál 6:0. Naposledy se čs. reprezentace představila v Maple Leaf Gardens v roce 1991, rovněž v rámci Canada Cupu, a prohrála se Švédskem 2:5. Na Haška, Jágra, Sundina, Salminga a spol. se prodalo ani ne sedm a půl tisíce lístků.
Kuriozitou byl duel Prahy s Moskvou z 29. prosince 1972. Do haly si našlo cestu šest tisícovek diváků a zápas dokonce vysílala soukromá CTV. Byl součástí mezinárodního turnaje, kam přijely týmy z Evropy, aby se utkaly s domácími amatérskými a juniorskými mužstvy.
Podmínka pořadatelů zněla: nesmějí přijet reprezentace. Čs. funkcionáři tedy poslali mužstvo Prahy – což byla reprezentace bez hráčů Jihlavy, která paralelně hrála na turnaji v Minnesotě. Hokejisté měli i dresy se znakem hlavního města, přitom naprostá většina z nich s ním neměla nic společného: František Pospíšil, Ivan Hlinka, Václav Nedomanský, Bohuslav Šťastný, Milan Kajkl… „Praha“ plná mistrů světa tak například teenagery z Windsor Spitfires vyprášila 14:1.
V lednu 1974 si v Maple Leaf Gardens během svého kanadského zájezdu dokonce zahrála Tesla Pardubice, proti juniorskému mužstvu Toronto Marlboros (8:2), který měl na soupisce i budoucího slavného trenéra Bruce Boudreaua. V prosinci na stejném místě a proti stejnému protivníkovi (6:0) nastoupil „olympijský“ výběr do 23 let, mj. s Františkem Černíkem, Vincentem Lukáčem, Jaroslavem Pouzarem, Františkem Výborným, Pavlem Richtrem, Václavem Sýkorou, „Čigim“ Ryklem – na druhé straně zase hráli John Tonelli nebo Mark Napier, příští několikanásobní vítězové Stanley Cupu.
O tři roky a pár dnů později se v Torontu před 16 485 diváky ukázalo i Poldi Kladno. Soupeřem týmu posíleného o pár dalších reprezentantů byli Maple Leafs, kteří ovšem v rozjeté sezoně nechali odpočívat Börje Salminga, Lannyho McDonalda a brankářskou jedničku Mike Palmateera. Kladno vyhrálo 8:5.
V Maple Leaf Gardens se pochopitelně představila i spousta českých hokejistů působících v zámoří. Jako první Václav Nedomanský s Richardem Fardou, kteří tam v letech 1974 až 1976 jako hráči Toronto Toros měli svoje útočiště.
Nejvíc zápasů ve slavné hale odehrál Miroslav Fryčer, útočník Maple Leafs v letech 1982-88, a jednou tam Gretzkého Edmontonu nastřílel čtyři góly. Jako poslední zde skóroval Jan Bulis v roce 1999 a Marek Malík s Robertem Kronem jsou zase poslední Češi, kteří v Maple Leaf Gardens nastoupili.
V 90. letech halu dostihl podobný osud jako předchůdkyni Arena Gardens a jako další ikonické budovy historie NHL. Ani ona nestihla držet krok s požadavky moderní doby. Zázemí bylo zastaralé, kapacita relativně malá a hlavně se nedal rozšiřovat prostor pro luxusní korporátní lóže. Padlo logické rozhodnutí postavit novou víceúčelovou halu. Dnes se jmenuje Scotiabank Arena.
Poslední zápas NHL se v Maple Leaf Gardens konal 13. února 1999. Symbolicky opět Toronto versus Chicago. Posledním střelcem se stal známý rváč Bob Probert (ale jen v rámci NHL, ve zbytku sezony se ještě v hale hrála juniorská Ontario Hockey League).
Dnes je Maple Leaf Gardens zapsaná na seznamu kanadských kulturních památek. Dolní a větší část slouží jako supermarket Loblaws, mezi regály jsou vyznačené někdejší červené a modré čáry.
Hokej se na posvátném místě ovšem dál hraje. V horním patře pod střechou se vybudovalo kluziště, které využívá místní univerzita. V roce 2018 si v něm zatrénovalo i mužstvo Toronta. V den výročí uzavření původní Maple Leaf Gardens.
Pokud se vám text trochu víc líbil, můžete mi třeba koupit kafe.
