Celá knížka by se dala napsat o tom, jak okupace vojsky Varšavské smlouvy ovlivnila i československý a světový sport. Spousta trenérů a sportovců emigrovala, mnohé kariéry těch, kdo zůstali, byly zničené, děti čerstvých i pozdějších uprchlíků získávaly olympijské medaile a jiné tituly pro nové země. Navíc v roce 1969 se mistrovství světa v hokeji muselo z Prahy přesunout do Stockholmu, cyklistický Závod míru se poprvé jel přes naše území jen symbolicky. A tak dále.
Už méně známé je, že invaze Sovětského svazu a jeho čtyř satelitů výrazně zasáhla také do dvou evropských fotbalových soutěží – Poháru mistrů evropských zemí a Pohárů vítězů pohárů.
Kurážní Skotové
Mohl za to skotský Celtic, který hned 22. srpna 1968 vydal ostré prohlášení: „Vzhledem k nezákonnému a zrádnému vpádu do Československa ruskými, polskými a maďarskými silami – a na podporu českého národa – si my, Celtic Football Club, nemyslíme, že by jakýkoli západoevropský klub měl být nucen plnit fotbalové závazky v kterékoli z těchto zemí.“
Klub z Glasgowa sice pozapomněl na účast bulharské a východoněmecké armády, ale sdělení bylo jasné. Celtic nenastoupí 18. září 1968 k utkání PMEZ proti týmu Ferencváros Budapešť, očekávanému hitu 1. kola. K podobnému kroku vyzval i další účastníky, kterým červencový los přisoudil soupeře ze států Varšavské smlouvy.
Celtic byl tehdy vlivný klub, ostatně o rok dřív PMEZ vyhrál a dlouhodobě patřil k evropské špičce. UEFA jeho slova nemohla brát na lehkou váhu. Tím spíš, že se strhla vlna dalších fotbalových bojkotů: krátce po 21. srpnu byla odvolána přátelská utkání Švýcarsko-Polsko, NDR-Skotsko a Nizozemsko-Maďarsko. A za dveřmi kvalifikace na MS 1970…
Vedení UEFA se hned 30. srpna sešlo na schůzce v Curychu a rozhodlo se 1. kolo PMEZ a PVP přelosovat. Nová pravidla zněla:
- Západoevropské týmy nesmějí potkat kluby z Východu
- Mužstva ze zemí, které se podílely na okupaci, budou hrát proti sobě
- Čs. zástupci mohou dostat soupeře pouze z Jugoslávie a Rumunska, které se k invazi nepřipojily
Pro Spartak Trnava to v PMEZ znamenalo, že místo švédského Malmö narazil na Steauau Bukurešť, a bratislavský Slovan necestoval na Island k zápasu s FC Reykjavík, jeho novým soupeřem byl jugoslávský NK Bor.
Kluby ze zemí Varšavské smlouvy se tímto rozhodnutím cítily uražené. Považovaly ho za diskriminaci a zbytečné zvyšování politického napětí.
Jako první poslali UEFA dopis Poláci, že na protest odstupují, k nim se přidali Maďaři a Bulhaři, po nich východní Němci a jako poslední, krátce před startem úvodního kola, i Sověti.
PMEZ tedy přišel o Ruch Chorzow, Levski Sofia, Ferencváros, Jenu a Dynamo Kyjev, PVP se neúčastnily Górnik Zabrze, Györ, Sparta Sofia, Union Berlín a Dynamo Moskva. Téměř šestina účastníků evropských pohárů na hřiště nevkročila. Bolestné to bylo zejména pro berlínský Union, který měl hrát v pohárech poprvé – a na další šanci si musel počkat víc než třicet let, až do časů sjednoceného Německa.
Díky prořídlému pavouku měly AC Milán, Benfica (PMEZ), Barcelona a FC Turín (PVP) ve druhém kole volný los, takže do čtvrtfinále postoupily s polovičním úsilím.
A jak si v okleštěné konkurenci vedly čs. kluby? Skvěle. Trnava v PMEZ padla až v semifinále s Ajaxem a Slovan dokonce PVP vyhrál, když ve finále zdolal Barcelonu.
Třetí pohár v klidu
Kupodivu netknutá zůstala třetí evropská soutěž, Veletržní pohár. Odvetný zápas finále předchozího ročníku mezi Ferencvárosem a Leedsem se hrál tři týdny po invazi – 11. září 1968, v Budapešti, před 76 tisíci diváky, o bojkotu nepadlo ani slovo. V nové sezoně pak Československo zastupovala Slavia, v osudí byly i Botev Plovdiv, Slavia Sofia, Hansa Rostock, Lokomotiva Lipsko, Legia Varšava a Újpesti Dózsa, který dokonce prošel až do finále.
Důvod klidu byl zřejmý. Soutěže se historicky neúčastnily týmy ze Sovětského svazu, protože byla otevřená pouze městům, kde se – jak napovídá název – konaly mezinárodní veletrhy. Navíc se nehrála pod hlavičkou UEFA, tudíž pro ni neplatilo pravidlo o přelosování. Evropská asociace převzala Veletržní pohár až v roce 1971 a přetvořila ho na Pohár UEFA.
Sezona 1969/70 už probíhala bez hrozeb a výčitek. PMEZ se účastnilo všech dvaatřicet mistrů tehdejší Evropy, PVP dvaatřicet vítězů národních pohárů (případně poražených finalistů).
I mezinárodní fotbal se…znormalizoval.
Pokud se vám text trochu víc líbil, můžete mi třeba koupit kafe. Díky!
