Pod čarou

Ballardova svatá válka proti sovětskému hokeji

Majitelem klubu Toronto Maple Leafs byl Harold Ballard od roku 1971 až do své smrti v roce 1990 a byla to nejmíň úspěšná éra v historii slavné organizace. Zejména proto, že mluvil do práce každému, trenérům i generálním manažerům, šetřil na platech hráčů a schvaloval nesmyslné výměny. Na tahle léta torontští fanoušci věru nevzpomínají s dojetím.

Ale část z nich je pyšná aspoň na to, jak se Ballard vytrvale vymezoval proti všemu sovětskému – a hlavně proti hokeji, pochopitelně.

Byl přesvědčený antikomunista a v tomhle postoji ho jenom utvrdila Summit Series v roce 1972, kdy se kanadští profesionálové poprvé utkali se Sovětským svazem. Čtyři zápasy v zámoří, čtyři v Moskvě. Ballard dal stavitelům národního týmu ochotně a bez jakýchkoli podmínek k dispozici svoje hráče i slavnou halu Maple Leaf Gardens, jejímž byl majitelem.

S mužstvem dokonce vyrazil k odvetám do Moskvy. Jak vtipkoval, v Kanadě ho čekal nástup do vězení (kvůli finančním podvodům a defraudaci), tak krátký pobyt v Sovětském svazu bude dobrá průprava.

Aby komunistický režim trochu poškádlil, vzal s sebou i tašku plnou biblí a pak je v hotelu Intourist rozdával zájemcům z řad místních. Moc jich ale nebylo, pochopitelně měli strach. Navíc proti Ballardově kratochvíli zasáhli milicionáři.

Harold Ballard (uprostřed první řady vedle Alana Eaglesona) a tým kanadských profesionálů z roku 1972

Jeho odpor vůči všemu, co neslo značku CCCP, zesílil v září 1983, když sovětská stíhačka sestřelila jihokorejský civilní letoun a všech 246 pasažérů zahynulo. „Bral to jako osobní újmu,“ vzpomínal tehdejší torontský útočník Miroslav Fryčer. „Zrovna jsme měli pár dnů trénovat v North Yorku na kraji města, protože halu si pro svá vystoupení zamluvil Cirkus Moskva, ale Harold je okamžitě vyhnal. Rusové posbírali tygry, slony, opice a museli vypadnout.“

Ballardovi zbyl štos plakátů lákající na představení, tak je všechny podepsal, prodal a výtěžek věnoval na fond židovských uprchlíků ze SSSR.

Trolling, řeklo by se dneska.

V něm si ostatně liboval. Když v roce 1985 zemřel Konstantin Černěnko, generální tajemník ÚV KSSS, poslal moskevskému politbyru radostnou gratulaci s dovětkem, že jménem Maple Leafs na počest této události posílá další peníze židovským emigrantům.

Už počátkem 80. let se zařekl, že dokud bude živ, práh Maple Leaf Gardens nepřekročí žádný Rus. Proto odmítal poskytovat haly pro zápasy Kanadského poháru – ano, i to je důvod, proč se v roce 1987 slavné bitvy Gretzky+Lemieux versus KLM odehrávaly v nedalekém Hamiltonu, nikoli v Torontu.

Výjimku udělal v lednu 1985 a Maple Leaf Gardens mohla hostit zápas kanadských olympioniků proti Dynamu Moskva. Neodpustil si aspoň malou provokaci. Před koncem utkání nechal na kostce promítnout nápis: „Nezapomeňte, že korejský let 007 sestřelili Rusové. Netleskejte jim, bučte na ně. Harold.“

Za připomínku sestřelení korejského letounu to schytal nejen od sovětské ambasády („Sport se nemá míchat s politikou“), ale i od části kanadských komentátorů.

Toronto Maple Leafs byli zároveň jedním z mála klubů, které odmítaly nastupovat v přátelských zápasech proti sovětským mužstvům. Přitom šlo o velmi lukrativní akci. Jedno takové turné vydělalo až 8 milionů dolarů a část získaly právě zúčastněné kluby a majitelé hal.

Ballard v tomhle společně s Philadelphií zůstal neoblomný a neobměkčil ho ani nástup perestrojky a Michaila Gorbačova. Sověty dál považoval za parazity a pijavace, nechtěl jim dát možnost vydělat v Kanadě západní měnu. „Oni si svoji část peněz odvezou domů, aby mohli vyrábět zbraně proti nám,“ tvrdil.

Koncem 80. let už jeho postoje přišly šéfům NHL stále míň vtipné a zatlačili na něj, že Toronto musí koncem roku 1989 odehrát zápas proti Dynamu Moskva, jinak dostane vysokou pokutu.

Starý pán, bylo mu už 86 let, se nakonec nechal zviklat. Koneckonců už padla berlínská zeď a Sověti se začali stahovat z Afghánistánu, jak si spokojeně svůj ústupek zdůvodnil. Chvíli aspoň uvažoval o tom, že by se hrálo v půl třetí ráno, aby přišlo co nejmíň lidí, nebo by se utkání konalo někde na zamrzlém jezeře (to bylo ještě dávno před módou open air zápasů).

Když pak 31. prosince 1989 přišla historická chvíle a hráči moskevského Dynama skočili na led Maple Leaf Gardens, jeho čestná lóže, slavný bunker, zůstala prázdná. Raději odletěl na Kajmanské ostrovy, kde ostatně ke konci života často trávil zimní týdny a měsíce.

Náhoda není ani to, že právě v Torontu hrálo v 80. letech nejvíc emigrantů z Československa: Jiří Crha, Vítězslav Ďuriš, Miroslav Fryčer, bratři Ihnačákové, krátce i Marián Šťastný. Ballard jim rád zdůrazňoval, že pro něj jsou hrdinové, kteří měli koule utéct do Kanady.

Maple Leafs v roce 1982 draftovali i Vladimíra Růžičku a doufali, že by se pro klub mohl stát stejně důležitou postavou jako Peter Šťastný pro Quebec, ale k emigraci ho přemluvit nedokázali…

Naopak generální manažeři měli zakázáno draftovat kohokoli ze Sovětského svazu. Zatímco ostatní kluby lákaly hvězdy ze slavné Larionovovy pětky nebo si koncem 80. let zamlouvaly mladé pušky Mogilného, Bureho, Fjodorova, tak Maple Leafs dál šli jenom po zámořských hráčích a Čechoslovácích. Byť později na to sportovně doplatili. „V NHL by se ani Rusové neprosadili. Tady se hraje a žije v jiných podmínkách. Tady by nad sebou neměli bič, že když prohrajou, budou muset do solných dolů,“ vykládal Ballard rozšafně kanadským novinářům.

Teprve v červnu 1990, dva měsíce po smrti svého majitele, Toronto v 6. kole draftu ukázalo na dvacetiletého sovětského obránce Alexandra Godyňuka.

Nebyla to žádná hvězda, byť o rok dřív startoval na mistrovství světa do 20 let. Ostatně ani nebyl Rus. Byl ukrajinské národnosti a působil v Sokole Kyjev, společně například s Dmitrijem Christičem a Alexejem Žitnikem. V listopadu 1990 se k překvapení všech zničehonic objevil v Kanadě a ohlásil se Torontu, že je připraven za něj nastoupit. Doma v Kyjevě nechal rodinu i přítelkyni.

Nakonec si v NHL připsal 223 utkání, postupně si zahrál za Toronto, Calgary, Floridu a Hartford. Na mistrovství světa v roce 1999 reprezentoval samostatnou Ukrajinu, později byl jejím trenérem a dnes je, už jako americký občan, skautem klubu Vegas Golden Knights.

Harold Ballard by mu to určitě schvaloval.


Pokud se vám text trochu víc líbil, můžete mi třeba koupit kafe. Díky!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *