Pod čarou

Denver 1976. Zimní olympijské hry, které se nekonaly

Mohly by se v Coloradu konat zimní olympijské hry? Mohly. Ale nebyla by to škoda?

Parafráze dávného vtipu o Švýcarsku a socialismu byla v americkém Denveru aktuální počátkem 70. let, kdy se město na úpatí Skalistých hor chystalo na pořádání XII. zimních olympijských her. Sportovní svátek se tam však nekonal, místo něj svět sledoval jednu z největších ostud olympijské historie. Nebo spíš jeden z nejzdravějších okamžiků – záleží na úhlu pohledu.

Pořadatelství ZOH 1976 bylo Denveru přiděleno 14. května 1970, na úkor ambicí švýcarského Sionu, finského Tampere a kanadského Vancouveru. Olympijské hry měly mj. být i oslavou dvoustého výročí vyhlášení amerického nezávislosti a sta let existence státu Colorado. A nastavením nového směru v jejich pořádání.

Protože i rozpočty a bombastičnost zimních Her rostly v předchozích prudce vzhůru, prvním signálem už bylo Grenoble v roce 1968 a ještě významnějším chystané ZOH v Sapporu, kandidatura Denveru vsadila na šetrnost a udržitelnost. Economical Games – takové bylo hlavní heslo amerických funkcionářů. Daňové poplatníky bude olympiáda stát pouhých pět milionů dolarů, slibovali.

Embed from Getty Images

Skvěle vymyšlené byly i další věci. Nebude třeba stavět olympijskou vesnici, využije se kampus místní univerzity. K dispozici je přímo ve městě i velké množství hotelů. Také většina sportovišť už je hotova a všechny budou z centra Denveru dosažitelné do 45 minut.

„Byli jsme pod tlakem MOV, proto jsme trochu lhali,“ přiznali později představitelé organizačního výboru, když vyšlo najevo, že jejich sliby se naprosto míjejí s realitou.

O využití kampusu se nikdo s představiteli univerzity nebavil, natož aby řešil, jak v průběhu akademického roku uvolnit prostory obydlené studenty.

Místo slibované kapacity 100 000 hotelových lůžek byla k dispozici jen třetina.

Mt. Sniktau, kde se měly konat sjezdařské soutěže, byl od Denveru vzdálený 80 kilometrů. Ale okay, s tím by šlo ještě žít. Horší bylo, že je to bylo ideální místo pro horolezce, nikoli pro lyžaře. Naděje, že v únoru bude sníh, tam není velká. Zkrátka, je na špatné straně hor. Náhradní středisko Steamboat Springs zase leží 250 kilometrů do Denveru a nápad dopravovat tam lyžaře kyvadlovou leteckou dopravou nenašel příliš fanoušků.

V Evergreenu, chystaném centru soutěží v biatlonu a severském lyžování, byla šance na sníh dokonce jen 1:25. Navíc při přípravě tratí a parkovišť by buldozery musely dost zásadně poničit místní přírodu.

A v neposlední řadě v Coloradu nebyla bobová dráha. Výstavba nové by stála moc peněz, tak pořadatelé nejdřív přišli s nápadem soutěže v ledovém korytě úplně zrušit, po nesouhlasu ze strany MOV rozhodli, že se budou konat v Lake Placid vzdáleném 3000 kilometrů.

Jak přicházelo stále víc jobovek podobného druhu, začal narůstat i plánovaný rozpočet olympijských her. Z milionů najednou byly desítky milionů. Denver nebyl prvním ani posledním městem, který při plánování podceňoval možné náklady a nadsazoval budoucí výnosy.

Proti organizátorům se začali stavět někteří místní politici (Dick Lamm si na protestech udělal takové jméno, že to v letech 1975-87 dotáhl až na guvernéra stát Colorado) a hlavně občanské iniciativy. Jejich argumenty byly prosté: pořádání ZOH zplundruje státní kasu i přírodu.

Embed from Getty Images

Organizátoři se nejdřív nedali a pustili se do marketingové protiofenzivy. Přizvali známé umělce Boba Hopa a Binga Crosbyho, na jejich straně se angažoval i mladší bratr bývalého prezidenta Eisenhowera (stále v čele proslulé Johns Hopkins University) nebo čtyřnásobný olympijský šampion Jesse Owens.

O dalším osudu ZOH mělo hodně napovědět místní hlasování. Pro organizátory dopadlo fiaskem: 537 440 voličů se vyslovilo proti novým dotacím ze státního rozpočtu, pouze 358 906 mělo opačný názor.

Pořadatelé se pak chvíli snažili všechno uhrát pouze ze soukromých peněz, ale brzy vzdali i tuhle snahu. Ekonomicky to nedávalo smysl za žádné situace, tak v listopadu 1972 – dva a půl roku po vítězné kandidatuře – oznámili MOV, že na uspořádání zimních olympijských her nemají dostatek financí.

USA ještě zkusily zachránit situaci přesunutím pořadatelství do Salt Lake City, ale nepovedlo se.

V únoru 1973 proto přišlo na řadu opakování volby pořadatelského města. V osudí byla čtyři jména: Innsbruck, Chamonix, Tampere a Lake Placid. MOV vsadil na jistotu a ukázal na prvně jmenované místo, kde se zimní olympiáda konala už v roce 1964, všechno bylo připravené a postavené. Tedy ještě předtím se sám šéf MOV Lord Killanin ujistil, že Rakušané už překousli křivdu, když o rok dříve byl miláček národa Karl Schranz diskvalifikován v Sapporu za porušení amatérských pravidel…

Ani případ Denveru nezastavil megalomanské utrácení za pořádání dalších olympiád. Naopak, postupem let nabylo ještě výraznějším sum a dosavadním vrcholem, pokud budeme počítat jen ZOH, se stalo Soči v roce 2014. Ovšem ani naposledy korejský Pchjongčchang se nezařadil ke zrovna spořivým organizátorům. Například stavba olympijského stadionu stála 109 milionů dolarů, přitom fungoval jen na čtyři použití. Posloužil při zahajovacím a závěrečném ceremoniálu olympiády, pak při zahajovacím a závěrečném ceremoniálu paralympiády – a po skončení soutěží byl zbourán.

Úspěch občanských iniciativ v Coloradu aspoň dodal kuráž občanům měst, kteří si myslí, že pořádání obřích sportovních akcí není až tak skvělý nápad, protože při něm krvácí státní pokladna, bohatnou soukromé firmy, ve světle kamer se prsí politici všech odstínů, ničí se příroda a běžní lidé z toho nic nemají (ne, letištní terminály, dálnice nebo hotely se dají stavět i bez nutnosti uspořádat olympijské hry).

V zemích, kde voliči mají opravdu moc zastavit nápady těch nahoře, už tak byla hned v zárodku zrušena nejedna olympijská kandidatura. Z těch posledních stačí jmenovat Boston, Budapešť, Calgary, Krakov, Innsbruck, Řím, Hamburk, Oslo, Bern…

Bohužel, občas se pak stane, že na výběr zůstane jen mezi Čínou a Kazachstánem, jako v případě olympijských her, které začínají za pár dnů.


Pokud se vám text trochu víc líbil, můžete mi třeba koupit kafe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.