Od roku 2016 si smějí olympijský sen splnit i lidé, kteří svou vlast museli opustit z politických, náboženských nebo humanitárních důvodů. MOV pro ně vytvořil Refugee Olympic Team a na Hrách v Riu i Tokiu tak mohli pod olympijskou vlajkou závodit uprchlíci z Jižního Súdánu, Sýrie, Afghánistánu, Eritreje apod. Ale není to nová myšlenka. Už v polovině minulého století přišli…
-
-
Denver 1976. Zimní olympijské hry, které se nekonaly
Mohly by se v Coloradu konat zimní olympijské hry? Mohly. Ale nebyla by to škoda? Parafráze dávného vtipu o Švýcarsku a socialismu byla v americkém Denveru aktuální počátkem 70. let, kdy se město na úpatí Skalistých hor chystalo na pořádání XII. zimních olympijských her. Sportovní svátek se tam však nekonal, místo něj svět sledoval jednu z největších ostud olympijské historie. Nebo spíš jeden…
-
8. prosince 1956: Největší exodus olympijské historie
Když před pětašedesáti roky uhasl v Melbourne olympijský oheň a sportovní svět pomalu začal obracet myšlenky k příštím letním Hrám v Římě, hodně členů maďarské výpravy tušilo, že jich se týkat nebudou. A pokud ano, tak v jiném reprezentačním dresu, jak doufali. Rozhodli se totiž, že domů se nevrátí. V jejich zemi to vřelo už před cestou do Austrálie (mimochodem, letěli z Československa, kde z bezpečnostních…
-
Amazonka z Liberce, která zvládla olympiádu, Kitzbühl i Wimbledon
Na zimních olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchenu 1936 tvořili zhruba třetinu československé výpravy sudetští Němci. Většinou bobisté ze Smržovky (Morchenstern) nebo lyžaři z Harrachova (Harrachsdorf) a Pece pod Sněžkou (Petzer). Jejich další osudy byly všelijaké. Někteří padli za druhé světové války na východní frontě v uniformě wehrmachtu, jiní byli po jejím skončení odsunuti do Německa, pár jich zůstalo. Jeden z olympioniků se navzdory členství v NSDAP…
-
5. září 1972: Happy Games v Mnichově skončily masakrem
Když vystoupíte z mnichovské U-Bahn na stanici Olympiazentrum a půjdete podle ukazatelů směrem do bývalé olympijské vesnice, která už skoro půl století slouží jako byty a vysokoškolské koleje, dostanete se až do ulice Connollystrasse. Je to poklidné místo, naproti sobě dvě řady domů s balkony plnými květin a bonsají. Občas někdo tiše projde, jindy vás vyruší cyklistův zvonek. Pokud se…
-
8. srpna 1992: Mise jménem Dream Team
Na začátku každého velkého vítězství je porážka. Platilo to i v případě „neporazitelného“ mužstva amerických basketbalistů z olympijských her v roce 1992, který do dějin vstoupil jako Dream Team. Nebyla to ovšem jejich porážka, nýbrž neúspěch předchůdců na soulské olympiádě. Přivezli jen bronz, což se v amerických basketbalových kruzích rovná ostudě. Vždyť od roku 1936 až do barcelonských Her jen…
-
Vzestup a pád nešťastné Flo-Jo
Největší hvězdou olympijských her v Soulu se stala výstřední americká sprinterka Florence Griffith-Joynerová. Získala tři zlaté medaile, jednu stříbrnou a zaběhla časy, k nimž se dodnes nikdo nepřiblížil. Byl by to hezký příběh, kdyby se nad ním nevznášelo podezření z dopingu. A kdyby jeho hlavní hrdinka nezemřela ještě před čtyřicátými narozeninami. Dnes by Florence Griffith-Joynerové bylo 61 let. Na olympijských…
-
18. července 1976: Gymnastická dokonalost Nadii Comaneciové
Vzpomenete si, kdo byl největší gymnastickou hvězdou aktuálního mistrovství světa? Anebo tušíte aspoň, kdo si odvezl nejvíce zlatých medailí z posledních olympijských her? Pokud nepatříte mezi hrstku gymnastických fajnšmekrů, tak zřejmě nikoli. Přesto to není tak dávno, kdy nejlepší světoví gymnasté a gymnastky byli globálními sportovními hvězdami. Kdy snad každý fanoušek znal jména japonských šampionů a bez problémů si vybavil tvář…
-
Atény 1906. Olympijské hry, které se nepočítají
Už od prvních novodobých olympijských her v roce 1896 se řečtí činovníci a francouzský baron Pierre de Coubertin neshodli v názoru na to, co s nimi má být dál. Řekové chtěli, stejně jako ve starověku, olympijské hry organizovat pouze sami a pouze doma, naopak Coubertin měl od začátku jasnou představu, že pořadatelské země se budou střídat, aby se sportovní myšlenka…
-
Jak bratr Zuna vyhrál Bostonský maraton
Když koncem dubna roku 1908 přistála v New Yorku loď s americkými sportovci vracejícími se z olympijských her v Londýně, nebylo v ulicích k hnutí. Největšímu aplausu se těšil maratonec Johnny Hayes, který ve slavném závodě, poprvé na trase dlouhé 42 195 metrů, zvítězil – po diskvalifikaci totálně vyčerpaného italského závodníka Doranda Pietriho. Bylo to poprvé v historii, kdy se…
