ON THIS DAY

15. dubna 1982: První a poslední šampionát Wayna Gretzkého

Hokejová sezona 1981/82 byla úchvatným obdobím, kdy Wayne Gretzky mazal jeden ofenzivní rekord NHL za druhým. Metu padesáti gólů stihl naplnit už za 39 zápasů, nastřílel navěky nepřekonatelných 92 branek a celkových 212 bodů dokázal pokořit už jen jeden hráč. On sám, o čtyři roky později.

Jenže v play off jeho Edmonton překvapivě vypadl s Los Angeles, s týmem, který v základní části získal o 48 bodů míň! Zvlášť třetí zápas, v němž Oilers vedli 5:0, ale ještě ho stihli ztratit, vstoupil do historie.

Jednadvacetiletý Gretzky znal jediný lék na hokejový bolehlav. Byl jím hokej. Stačilo pár telefonátů a držel v ruce letenky do Finska, na mistrovství světa. Vlastně se na premiéru v duchu připravoval už o rok dřív, jenže tehdy Oilers dokázali zaskočit favorizovaný Montreal stejným způsobem, jakým se to teď přihodilo jim.

„Posledním místem na světě, kde chcete v dubnu být, je mistrovství světa,“ pronesl tehdy. V narážce na skutečnost, že kanadští hráči znají pouze a jenom Stanley Cup, všechno ostatní je pro ně soutěž útěchy. Ale ta teď přišla docela vhod.

Poslední zápas proti Los Angeles odehrál 13. dubna, druhý den upaloval na letiště a po trase Edmonton-Toronto-Londýn-Helsinky se dokodrcal na místo činu. A hned 15. dubna ho čekal úvodní duel proti domácímu týmu. Kanada vyhrála hladce 9:2 a on se jen usmíval, že to pro něj byla skvělá rozcvička.

Těžko říct, jestli tehdy tušil, jak je v Evropě populární. Nebo přesněji: v těch několika zemích, kde hokej patří k národním sportům. Pro Finsko to platilo stoprocentně. Story o Gretzkém se objevovala na titulních stránkách, na jeho zápasy chodilo nejvíc novinářů, po zápasech i trénincích na něj čekaly zástupy lovců autogramů. Jindy lehce lhostejná Kanada měla na turnaji svoje zpravodaje a televizní stanice CTV některé zápasy dokonce vysílala v přímém přenosu.

Všichni napjatě čekali, co nejlepší hokejista NHL předvede. Bude bořit rekordy mistrovství světa se stejnou lehkostí, s jakou přepisuje historické statistiky v zámoří?

Už brzy bylo jasné, že nikoli.

Prvních pět utkání – a Gretzky neměl na kontě jediný gól! Byl i u porážky 2:6 s Československem, kde ho hattrickem zastínil Jiří Lála.

„Je unavený,“ vysvětloval Barry Fraser, šéfskaut Edmontonu, který si na turnaj přiletěl pro podpis Jaroslava Pouzara na smlouvu s Oilers.

Gretzky měl před cestou do Evropy na kontě symbolických 99 utkání. Dlouhá sezona pro něj začala 15. srpna 1981 tréninkovým kempem před Canada Cupem, následovalo sedm utkání na turnaji, šest přípravných před klubovou sezonou, k tomu All Star Game a samozřejmě hlavně duely v NHL. Bylo jich 80 v základní části a pět v play off.

Pro srovnání: československá a sovětská liga se hrály na 44 kol, švédská a finská měly 36 kol následovaných krátkým play off. Většina soupeřů tedy absolvovala zhruba polovinu jeho zápasové porce.

Navíc byl při utkáních ve Finsku střežený způsobem, jaký z NHL neznal. „Za první týden dostal víc hitů, než kolik jich v NHL schytá za měsíc. Možná tak třicetkrát se musel zvedat z ledu,“ všimly si kanadské noviny.

Na širším hřišti taky příliš nefungoval jeho tradiční styl: sbírat puky za brankou a režírovat hru přesnými přihrávkami najíždějícím spoluhráčům. Ti se navíc často střídali. Dobrou půlku turnaje trenéři řešili, které pravé křídlo se k němu hodí víc. Nejdřív to byl Mark Napier, po něm zkoušel spolupráci s Rickym Vaivem.

Kanadské noviny v půlce turnaje řešily, proč to Gretzkému na MS tolik nejde.

Místo překonávání rekordů byl Gretzky svědkem ostudné remízy 3:3 s Itálií. Ani proti té se netrefil. Jeho tým sice vyslal na Jima Corsiho (ano, to je ten, podle něhož dostala jméno jedna z dnešních analytických statistik) pětapadesát střel, ale nestačilo to. Naopak Kanaďané dvakrát inkasovali při vlastní přesilovce! Co na tom, že soupeř měl na soupisce čtrnáct rodáků ze zámoří a v Itálii se moc z nich hokej hrát neučilo. Byla to ostuda. Tečka.

Tím spíš, že Kanada přivezla na turnaj jeden z nejlepších týmů, který ji kdy na MS reprezentoval. Do dresu s javorovým listem se obléklo osm pozdějších členů Hockey Hall of Fame. Zvláště útočné řady vypadaly našlapaně: Wayne Gretzky, Bill Barber, Bob Gainey, Darryl Sittler, Bobby Clarke, Rick Vaive, Dino Cicarelli, Bobby Smyth, Mike Gartner, Dale Hawerchuk…

Kanaďané měli před startem šampionátu jediný cíl. Revanšovat se Sovětům za ostudnou porážku 1:8 z finále posledního Canada Cupu. Ale po pár zápasech bylo zřejmé, že svěřenci Viktora Tichonova si hrají vlastní turnaj. A že ostatní čeká jenom boj o stříbro.

V šestém zápase proti USA se konečně Gretzky střelecky prosadil, dokonce dvakrát. Jeho výkony začaly nabírat velikost, jaká se od něj čekala.

Los si pak přichystal malou zlomyslnost. Základní část končila zápasem SSSR-Kanada a jím taky začínala finálová skupina. Tradiční rivalové se utkali dvakrát během dvou dnů. Sověti obě utkání vyhráli, ale těsně – 4:3 a 6:4. Skvěle sehraný Tichonovův tým našel v improvizovaně složeném zámořském výběru hodně silného soupeře.

Pak Kanada oplatila Československu úvodní prohru (její první vítězství od Vídně 1977) a před posledními dvěma zápasy byly karty rozdané jasně. Pokud Gretzky a spol. porazí Švédy a zároveň Sověti si znovu poradí s Československem, Kanada poprvé po dvaceti letech získá stříbrné medaile.

První část plánu byla naplněná. Kanada vyhrála 6:0 a Gretzky proti Švédům exceloval. Zaznamenal hattrick a navrch přidal dvě asistence. Zbývalo si u hotelové televize vychutnat další výhru Sovětů – a stříbro bylo doma. „Nechci vám brát iluze, ale pokud Čechoslovákům stačí remíza, potom to tak i dopadne,“ varoval hráče šéf výpravy Alan Eagleson. Nevěřil, že by hokejisté dvou komunistických zemí promeškali příležitost odsunout Kanadu na třetí místo.

Výsledek? 0:0.

Sověti poprvé po třinácti letech nedali na šampionátu gól a poprvé od roku 1948 skončil takovým skóre důležitý zápas na velkém turnaji. Utkání v ničem nepřipomínalo emotivní československo-sovětskou rivalitu normalizačních let. Na každé straně byl vyloučený jediný hráč a k vidění nebyl zrovna plnokrevný hokej nahoru/dolů.

Diváci dali svoje rozčarování najevo, ale Tichonov se na tiskové konferenci cítil dotčený dotazem, jestli se oba týmy na výsledku předem nedohodly. Pouze připustil, že sborná neměla velkou motivaci, když už pár dnů bylo jasné, že obhájí titul z předchozích tří turnajů.

Gretzky a jeho parta se museli spokojit s bronzem. O pořadí na druhém a třetím místě rozhodlo skóre ze vzájemných zápasů. A vlastně i ona kanadská remízová ostuda s Itálií.

Pár zámořských hráčů brblalo, že příští rok to Sovětům a Čechoslovákům osladí, ale Gretzky mezi nimi nebyl. „Za rok touhle dobou rozhodně nechci být v Západním Německu,“ pronesl s odkazem na ambice Edmontonu v play off. A skutečně, v roce 1983 mužstvo poprvé postoupilo do finále Stanley Cupu.

****

Turnaj v Helsinkách a Tampere byl pro hokejovou historii významný v mnoha ohledech.

Poprvé se na mistrovství světa představila legendární pětka Kasatonov, Fetisov – Makarov, Larionov, Krutov.

Poprvé od roku 1937 Československo prohrálo s Německem (2:4) a nastartovalo tak sérii trápení s tímhle soupeřem.

Vladislav Treťjak nebyl zvolený nejlepším brankářem, dokonce neskončil ani druhý (až tak moc hlasující zaujal Corsi).

Zatím naposledy tým USA sestoupil, pouhé dva roky po olympijském miráklu na ledě.

Ale především: poprvé se na šampionátu ukázal Wayne Gretzky. Nakonec vyhrál kanadské bodování (6+8), byl zvolen do All-Star týmu, jenom cenu pro nejlepšího útočníka mu vyfoukl Viktor Šalimov. Kuriozní rovněž bylo, že nebyl vybrán mezi tři nejlepší hráče Kanady. To pobavilo jeho parťáka Sittlera natolik, že mu teatrálně svoje ocenění přenechal.

Další účast už „The Great One“ nepřidal. S Edmontonem a později i v Los Angeles hrál pravidelně play off, šestkrát to dotáhl až do finále. A když už se mu to ke konci kariéry přestalo dařit, neměl s třicítkou na krku a rozrůstající se rodinou moc náladu létat na mistrovství světa.

Na reprezentaci ovšem nezanevřel. Třikrát později vyhrál Canada Cup, v létě 1996 si zahrál finále Světového poháru a konečně o půldruhého roku později se představil i na olympijském turnaji v Naganu, kde byl poprvé povolen start profesionálům z NHL.

Oněch deset zápasů z Helsinek a Tampere bylo jeho jediným soutěžním představením v Evropě. Vrátil se sem až na podzim 1994, kdy při výluce NHL vedl tým svých kamarádů na exhibičním turné.


Pokud se vám text trochu víc líbil, můžete mi třeba koupit kafe. Díky!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *